Stalin, který si v roce 1934 na XVII. sjezdu Komunistické strany upevnil pozici, zahájil práce na kanálu Moskva – Volha a na výstavbě nové transsibiřské železniční magistrály. NKVD, nástupnická organizace GPU, buduje další tábory a mění Gulag na skutečnou vězeňskou průmyslovou mašinérii. Počet vězněných v Gulagu překročil v roce 1935 hranici jednoho milionu. Moskevské procesy, výkladní skříň kampaně zvané „Velká čistka“, maskují represe, ke kterým dochází v sovětské společnosti a dotýkají se bezejmenných lidí. Hromadné popravy i svévolná zatýkání zrychlují tempo. V lednu 1939 pracovaly v Gulagu už dva miliony vězňů. 22. června 1941 zaútočilo na Sovětský svaz Německo. Podmínky vězněných v Gulagu se zhoršují, hladomory a nemoci provázející rok 1942 jejich řady krutě pustoší. Po roce 1945, navzdory sovětskému vítězství nad nacistickým Německem, „Souostroví Gulag“, dodavatel nezbytných základních surovin, nadále roste.